Zachránit, nebo zbourat? Starosta má o osudu starého domu na Javorné jasno
Moudrá obec nebourá automaticky staré domy. Pokud mají historickou nebo společenskou hodnotu, hledá způsob, jak je obnovit a dát jim nový život. Existuje mnoho úspěšných příkladů, kdy malá česká obec zrekonstruovala zchátralý dům, aby mohl dál sloužit veřejnosti. Důvodů je celá řada. Například specifika, která některá historická architektura naší oblasti nese. Jak poznáte, že nejste ve Finsku, Itálii, Británii ale v Čachrově? Podle přírody, krajiny ale také podle tvaru, barev a architektonického řešení místních domů. Jde tedy o záležitost identity místa a o vztah, který si k místu, kde žijeme, vytváříme skrze to, co nás a naše předky obklopuje po generace.
Nač takový dlouhý úvod? O čem je konkrétně řeč? Jde o objekt bývalého cestářského domku č.p.13 na Javorné s přilehlou zahradou. Čachrov dostal nabídku od jeho původního vlastníka (Ředitelství silnic a dálnic, potažmo Kraj) k bezúplatnému převodu do majetku městyse. Původní funkcí domu bylo ubytování dělníků vyhlášených místních skláren. Dům je v zanedbaném stavu, který vyžaduje rekonstrukci a není obyvatelný, přestože se v něm donedávna bydlelo, byť ve skromných podmínkách.
V září tohoto roku má dojít k převodu vlastnických práv s podmínkami, které si Kraj stanovil. Jde o zachování několika bytových jednotek s tím, že s rekonstrukcí se musí začít do 7 let a v horizontu několika let nesmí objekt sloužit ke komerčním účelům. Pan starosta po „nezávazné konzultaci“ s Ing. Šillarem beze snahy o zjištění jakýchkoli podrobností o budově, například její stáří, historii a podobně dospěl k názoru, že levnější bude objekt zbourat a postavit nový, který podle podmínek Kraje musí zachovat podobné rozměry jako má ten současný. Vzápětí pan starosta vypsal neveřejné výběrové řízení na demolici, aniž to oznámil, natož prodiskutoval se zastupiteli, kde oslovil 3 jemu známé firmy. A jaké překvapení… vyhrává firma Ing. Šillara Ateliér U5. Vše se odehrálo v rozpětí jednoho prázdninového měsíce a ve čtvrtek 27. 8. se záměr demolice a vítězná firma schválí. Vkrádá se otázka, proč se s výběrem firmy pro vyhotovení demoličního a stavebního projektu na nový dům tak chvátá, ještě předtím, než bude podepsána smlouva o převodu na Kraji?
Pokud víme, tak obec Ateliéru U5 nic nedluží. Projekt (ve výši téměř 2 mil. Kč) na velkolepou rekonstrukci školy (za 70 mil. Kč) jsme řádně zaplatili, i když už v té době bylo jisté, že expanze školy se neuskuteční (4 měsíce po výběrovém řízení na rekonstrukci žádala bývalá ředitelka školy o povolení výjimky z nejnižšího počtu žáků ve třídách). Práce Ing. Šillara se tak stala dalším čachrovským projektem v šuplíku starosty.
Ale vraťme se ještě k domu č. 13. I kdyby měl inženýr Šillar pravdu, odhad byl přesný a skutečně se jednalo o nejlevnější řešení, nejnižší cena by neměla být jediným kritériem, podle kterého by se obec měla řídit. Šumavská architektura je věcí, jejíž specificka jsou zkoumána historiky achitektury a mně rozum zůstává stát nad neúctou, se kterou pan starosta návrh na demolici jednoho takového domu vydává. Nová budova bude pravděpodobně vypadat unifikovaně, stejně jako kdekoli jinde na světě, nebude typická pro místní krajinu, nebude ani inspirovaná místní architekturou, nebude ničím jiným, než funkčním řešením, které svým vzhledem bude stejné, jako tisíce a tisíce dalších podobných domů. Ačkoli právě jinakost, historické stavby, kulturní dědictví nebo zvláštnosti v krajině či architektuře jsou to, co dělá místo zajímavým nejen pro turisty, kteří mimo jiné obci přinášejí peníze skrze využívané služby jako ubytování, pohostinství a podobně, ale hlavně pro lidi, kteří tady žijí.
Příklady dobré praxe
I když objekt není památkově chráněný, neznamená to, že žádnou kulturní nebo historickou hodnotu nemá. Podívejme se na příklady, kde se záchrana zchátralých domů obcím podařila, nešlo o památkově chráněné objekty a přesto místní zastupitelé viděli v rekonstrukcích potenciál.
Obec Jezernice v okrese Přerov, kde žije 660 obyvatel, zrekonstruovala zchátralý Lidový dům na komunitní centrum a občané si takové zařízení užívají už druhé desetiletí. K opravenému hlavnímu sálu se přistavělo přísálí (mají nyní kapacitu 170–200 lidí), šatna a sociální zařízení. Opravila se hospůdka a vybudovala sauna s odpočívárnou. Celý objekt je nekuřácký a bezbariérový. Přilehlý dvůr je upravený jako zahrada a v teplých dnech slouží k rozmanitým venkovním aktivitám a posezení.
Dalším příkladem je komunitní centrum Opatovice. V malé středočeské obci, kde žije něco kolem 100 obyvatel zakoupila obec starou chalupu nad Mlýnským rybníkem, aby komunita měla místo pro setkávání a pořádání kulturních a společenských akcí pro děti i dospělé.
Třetím příkladem je Malý Újezd (700 obyvatel), kde obec realizovala přeměnu areálu bývalého zájezdního hostince na nový víceúčelový dům. Objekt, který historicky sloužil jako zájezdní hostinec na hlavní spojnici města Mělník a později jako prodejna nábytku, byl po svém uzavření delší dobu nevyužívaný a postupně chátral. Díky postupné renovaci a komplexní přestavbě vznikla budova, která dnes nabízí společenský sál, bistro, malý obchod a dvě obecní bytové jednotky. Projekt propojuje veřejné a komunitní funkce s prvky obecního bydlení a vytváří nové zázemí pro společenský život obce.
Příkladů je celá řada, někde vznikají ze zchátralých domů komunitní centra, jinde obecní byty. Obojí je potřeba a nic z toho v Čachrově není. Společným rysem úspěšných projektů je úcta k již existujícím historickým stavbám ale především i schopnost obce získat dotace z veřejných zdrojů.
