AktualityČachrovské postřehy

KONEC ČACHROVSKÝCH LISTŮ tak, jak je znáte…

          Po říjnových volbách v roce 2022 jsem za podpory kulturního výboru (Jaroslava Tomanová ml., Josef Nový, Zdeňka Hranáčová) iniciovala možnost vydávat obecní zpravodaj pod názvem Čachrovské listy. Koncepce a vizuální stránka periodika byla jiná než u klasických obecních zpravodajů, protože fotografie (Tomanová), rozhovory (Tomanová) a historicky zaměřené přílohy (Hranáčová, Nový) dostaly větší prostor, než je obvyklé. To mi připadalo nové a neotřelé. Nesklouzávali jsme po povrchu věcí, ale věnovali se tématům podrobněji. Fotografie neplnily funkci čistě dokumentární, ale přes svoji barevnost a zachycování volné krajiny a zvířat ukazovaly to, co na Čachrovsko patří, mimo známé pohledy na vesnice a jejich dominanty. Bohužel hned u prvního čísla nastaly dohady s vedením obce, co se může uveřejnit a co ne. Od té doby bylo jasné, že o „vhodnosti“ a „nevhodnosti“ příspěvků bude rozhodovat někdo úplně jiný, než pisatel. Neshody gradovaly článkem o budoucnosti vesnic, který byl nejprve zakázán a následně opatřen podrobným ironickým komentářem v témže vydání. Bylo jasné, že další diskuze nebude přípustná. Však taky zamítnutí koupě bývalé restaurace U Chalupských bylo odhlasováno v tom nejbližším možném termínu, místo aby se lidem dala možnost, třeba právě prostřednictvím obecního zpravodaje, aby se k tématu vyjádřili. Při veřejné schůzi 14. 12. 2023 byl zpravodaj opět podroben kritice některých zastupitelů, stejně jako naše roční práce s organizací besed, přednášek a Farafestu. Bohužel ti, kdo kritizovali, pan starosta a zastupitelé nebyli na jediné kulturní akci (s výjimkou ing. Valeše), kterou výbor městyse uspořádal. S vydáním 4. čísla Čachrovských listů jsme už byli hodně na vahách. Nakonec se přece jen vydalo, ale věděli jsme už, že roční existence zpravodaje, který jsme sestavovali ve volném čase, s počátečním nadšením a zdarma, končí, alespoň ve složení, jak jsme ho dělali. Dáváme prostor kritikům, kteří se zpravodajem nebyli spokojeni, k tomu, aby v redakční činnosti pokračovali podle svých představ. Jsem přesvědčena, že v obecních zpravodajích je potřeba zveřejňovat i názory opozičních zastupitelů, protože se tím posiluje názorová pluralita. Jinak může dojít ke zneužití zpravodaje jedním politickým sdružením a zpravodaj pak neposkytuje vyvážené informace. Protože jde o periodikum vydávané z rozpočtu obce (tedy z i peněz občanů, kteří volili jiná politická seskupení), nemohou být nepohodlné příspěvky cenzurovány nebo vůbec nepublikovány. Hrozí totiž, že by veřejnost nebyla informována o tom, že na zasedáních zaznívají také názory jiných zastupitelů či návrhy jiných řešení, nad nimiž se vede polemika. Výsledná řešení jsou pak prezentována jako jediná možná a správná, čímž se trvale a dlouhodobě poškozuje veřejné vědomí o politickém procesu jako dialogu (volně citovaná Otevřená společnost).

Pro podporu mých tvrzení budu citovat z dostupných zdrojů na internetu. První je článek „Jak vydávat dobrý radniční zpravodaj“:

… vydávání periodika za veřejné prostředky a s veřejnou autoritou není jen jednostranný vztah předávání lichotivých či nepolemických informací občanům. Bohužel převažuje stav, kdy periodika vydávaná za veřejné peníze poskytují informace jen z hlediska jedné skupiny obyvatel, reprezentované aktuálním politickým vedením obce. Zčásti jde o zneužití postavení a prostředků, zčásti o bezradnost, jak korektně publikovat rovněž opoziční či alternativní názory.

A druhý je výňatek z Kodexu radničního periodika:

…redakční rada uveřejňuje alternativní názory vhodnou formou (rozhovor, zpráva, dopis). Názory nesmí zkreslovat. Je povinna vynakládat přiměřené úsilí k získání alternativních názorů. Alternativní sdělení jsou v zásadě vždy zařazena. Redakce je nemusí zařadit, pokud rozsah přesahuje v průměru několika čísel podíl, odpovídající nositelům názoru v zastupitelstvu. Výslovně urážlivé útoky v osobní rovině se nezařazují. Avšak jde-li o kritiku k tématu místní nebo regionální politiky, mají na ni občané a opozice právo. Funkcionáři musí počítat s vyšší a ostřejší kritikou a nebrat ji osobně.

…redakční rada neposuzuje pravdivost předkládaných alternativních sdělení (jestliže nejde o situaci, kdy by zveřejněním došlo k zásahu do osobnostních práv, za který je vydavatel odpovědný dle tiskového, občanského nebo trestního zákona), protože pravdivost se pro čtenáře ukáže až ve střetu argumentů a názorů.

…redakce nepoškozuje uveřejněné alternativní sdělení tím, že spolu s ním zároveň zveřejní v rozsahu nepřiměřeně větším »nápravné« komentáře; ironizování nepřiměřené formě kritiky; zneužití možnosti vyjádřit se poslední.

Spolupráci s úřadem jsme si představovali jinak, než fungovala. Očekávali jsme informace o tom, co se v obci děje, co se za uplynulé čtvrtletí udělalo, či co se plánuje. „Zpráva o činnosti zastupitelstva“ však obsahovala jen seznam bodů z veřejného zasedání, což jsou informace povinně zveřejňované, a tudíž lidem přístupné na webových stránkách městyse. Kdyby byly body opatřeny zdůvodněním a komentářem, jaká se kolem projednávané věci rozvinula diskuze a proč se rozhodlo, jak se rozhodlo, což by nejspíš čtenáře zajímalo mnohem víc než jen strohé informace o tom, co se schválilo a neschválilo, měla by zpráva smysl. Protože to je to, co ve skutečnosti tvoří „zprávy z obce“. My jsme se naopak dozvídali, že bylo schváleno rozpočtové opatření č. to a to (dle přílohy), což asi málokdo považuje za relevantní informaci. Je nám líto, že se zpravodajem končíme, ale nechceme již pokračovat v beznadějných konfrontacích s některými zastupiteli a s vedením městyse. Na závěr ještě dva výňatky z Kodexu radničního periodika, které nebylo z objektivních důvodů v našich silách naplnit:

…pro posouzení vyváženosti informací, jako jsou přijatá rozhodnutí (usnesení), má veřejnost právo na informace alternativní, a to zejména informace o protinávrzích, výsledcích hlasování, diskusi a alternativních řešeních… redakce je povinna zajišťovat sdělení o připravovaných budoucích rozhodnutích samosprávy, a poskytovat veřejnosti návod, jak se k nim vyjádřit a ovlivnit je.

Zdeňka Hranáčová