„Rád dělám věci, které dávají smysl. Vize čachrovské tvrze je běh na dlouhou trať.“

rozhovor s Pavlem Chmelíkem, vlastníkem čachrovské tvrze

 

Původním povoláním stavař pocházející ze Švihova. Říká o sobě, že když byl mladý, chyběl mu v Klatovech dobrý bar, a tak si jeden v 90. letech otevřel. Později, v roce 2016, založil restauraci Žíznivej Kozel, protože chtěl provozovat podnik vhodný pro rodiny s dětmi. V současné době připravuje znovuotevření čajovny v klatovských hradbách. Čachrov je další projekt v řadě, je to však, jak sám říká, běh na dlouhou trať. V rámci třetího ročníku hudebně-kulturního minifestivalu Fara Fest vás zveme na prohlídku tvrze a barokního ovčína v pátek 25.7.2025 v 18:00.*

 

Jak Vás napadlo koupit tvrz na Čachrově?
Máme chatu na Železné Rudě a Čachrovem jsme od mala projížděli, tvrz proto dobře znám a její genius loci jsem vždycky vnímal. Její příběh je ale spíš smutný, protože je to ruina, která nežije. Mám slabost pro kamenné zdi, a když se naskytla možnost koupit ovčín, šel jsem do toho. Předchozí vlastník Faltys mi po několika letech nabídl ke koupi i celou tvrz včetně nedokončeného bytového domu. Teď už by nikdo takovou stavbu nepovolil, protože je v památkové zóně. Bytovka je prázdná, nikdy v ní nikdo nebydlel, ale je v dobrém stavu, stačil by lepší kabát, udělat vnitřek a vznikl by prostor pro apartmány.

To ale předbíháme, pojďme se bavit o celkové vizi. Jaká je Vaše představa?
Mám zkušenosti s cateringem na zakázku pro akce na různých místech a bavilo by mě to dělat po svém, a tak mě napadlo udělat z ovčína něco jako svatební stodolu, kde se ale můžou konat i jiné akce jakéhokoli typu. Nahoře by byl multifunkční sál s pódiem a ve sklepních prostorách zázemí pro catering a restaurace. Ta může fungovat nejdřív nárazově pro soukromé akce, ale postupem času bych byl rád, aby byla otevřená pro veřejnost. K svatbám a společenským akcím patří samozřejmě i ubytování a k tomu účelu bych zmiňovanou bytovku opravil. Samotnou tvrz bych rád ponechal co nejvíc v původním stavu, vevnitř by bylo několik jednotek pro zážitkové ubytování. Pokoje, kde se spí, si představte jako prosklenou buňku s koupelnou, můžete se kochat historickým duchem místa. Zážitkových ubytování tohoto typu existuje ve světě spousta, podívejte se například na platformu Amazing Places.

Máte nějaké konkrétní místo, které Vás inspirovalo?
Inspiroval mě zámek Coburgovcov v obci Ješlava na Slovensku, kde se přímo uprostřed zchátralého objektu nacházejí prosklené spací jednotky. Líbí se mi také wellness centra jako Infinit Sen v Senohrabech nebo Infinit Maximus v Brně a něco takového by mohlo vzniknout na místě bývalého zámeckého parku ve svahu směrem do údolí. Bylo by to místo pro lidi, kteří chtějí přijet na Šumavu a strávit víkend odpočinkem. Toto je ale vize na dlouhé roky, třeba 10–15 let, protože nemohu udělat vše najednou a nechci působit příliš optimisticky, proto se držím s odhady raději při zemi. Vše musí projít schválením ze strany památkářů, areál se musí nejprve zkultivovat, nutně musíme opravit střechu na tvrzi a po jednáních začít opravovat ovčín.

Jak jste na tom s realizací v současné době? Na čem teď pracujete?
Teď jsme ve fázi studie, bavíme se o principech, samotný projekt je otázka budoucnosti. Oslovil jsem architektku Pavlu Janečkovou, která pracuje v Praze, ale pochází z Klatov. Stávající stav objektu převádí do digitální podoby a připravuje studii budov na základě podkladů od NPÚ. Poté budeme hledat průsečík mezi tím, aby památka dál nechátrala ale zároveň aby mohla být nějakým způsobem využitá. Jako první se ale musí udělat střecha tvrze, jinak shnije krov, a to by byla škoda. Čekáme, až nám NPÚ schválí vzorky střešní krytiny, protože potřebujeme vybrat něco, co vydrží déle než pár let. Tvrz je místní dominanta, okolí teď ale vypadá spíš jako prales, střecha je rozpadlá… Doufám, že se to brzy o malý kousíček posune, ale realizace celkové vize je běh na dlouhou trať.

Jak si představujete potenciální klientelu? Komu bude Váš objekt sloužit?
Bude to kompromis mezi náročnějšími zákazníky orientovanými na luxus a méně náročnou klientelou, která by sem mohla reálně přijet. Jsme na půl cesty mezi Klatovami a Železnou Rudou, důležité je, aby tu pro zákazníky byl servis, který tu teď žádný není, ale umíme ho zajistit. Věnuji se teď ale hodně projektu klatovské čajovny, což je proces minimálně na dva roky. Pak se mi uvolní kapacita a budu se moci zaměřit na Čachrov.

Jaké máte plány ohledně financování? Budete žádat o nějaké dotace?
S dotacemi zatím nemám zkušenost a v současnosti to ani není aktuální. Pravděpodobně na to všechno budu muset vydělat, stejně jako jsem postupně vydělal na restauraci. Tady je to stejné, předpokládám, že až se rozběhne svatební stodola, tak ta z části vydělá na ten zbytek. Byl bych otevřený i spolupráci s investorem.

Co by to mělo přinést městysu a místním lidem?
Jednoznačně pracovní místa a pokud by fungovala hospoda, tak by to bylo, myslím, ku prospěchu všech. Možná bychom mohli nabídnout prostor i pro obecní akce. Nechci vzbudit naději, že to bude brzy, protože jsme ve fázi příprav studie a diskuse nad hypotetickými možnostmi. Rád ale dělám věci, které dávají smysl a kdyby mi šlo o byznys, tak bych dělal věci jinak. Mohl bych například získávat podniky, které krachují ale tolik času v životě nemám, abych vše podřizoval penězům. Osobně mi připadá zvláštní, že se bourají staré domy, zastavují se pole novými a nevyužívá se potenciál, který už ve starých budovách je. Uvědomuji si ale, že sympatický genius loci nestačí, musí se něco vydělat, aby místo mohlo žít a bylo udržitelné ekonomicky. Jinak je to jen vzdušný zámek.

Co na to Vaše děti?
Mám sedmnáctiletého syna, který studuje střední průmyslovou školu a dvě dcery, patnáctiletá dvojčata, která půjdou do Horažďovic na obor Gastronomie. Líbilo se jim, že tam není jen specializace kuchař – číšník, ale studuje se tam i food design. Tak uvidíme, třeba půjdou v mých šlépějích! 🙂

Rozhovor zpracovala Jaroslava Tomanová.
 

 

*Prohlídka je na vlastní nebezpečí a není vhodná pro osoby se sníženou mobilitou.