Otazníky nad školou
Budova základní školy v Čachrově se sebevědomě vypíná na konci obce při výjezdu na Železnou Rudu. Její polistopadová historie však byla dramatická. Jak to s jejím sebevědomím vypadá v současnosti? Jaké je její nynější směřování? A kde hledat jádro pudla?
Bylo nebylo: před několika lety rodiče dětí předškolního a mladšího školního věku, nespokojení s klasickou výukou, založili sdružení Ratolest. Usilovali o zřízení alternativní třídy v některé ze stávajících ZŠ v Klatovech. Jak si vlastně představují rozdíl mezi alternativním a klasickým vyučováním, nebylo z jejich přednášek a akcí jasné. Nicméně s tímto požadavkem obcházeli základní školy v Klatovech. Ředitelé pro jejich snahu neměli pochopení a alternativní třídu nezřídili. Uvolněné místo ředitele a celkový rozvrat školy v Čachrově byly šancí, jak zřídit alternativní školu, aniž by byla soukromá a platilo se v ní školné. Podařilo se a děti do Čachrova dojíždějí především z Klatov, i dalších vzdálenějších míst.
Nespokojení rodiče z Klatov jsou uspokojeni, spokojená je školní inspekce a ostatní instituce. Našla se obec, která ze svého rozpočtu financuje „alternativní“ školu pro děti, které by bez problémů absolvovaly výuku ve školách, kam patří podle místa svého bydliště.
Malý háček to ale přece jen má. Z Čachrova a spádových vesnic docházejí do školy jen čtyři děti a do první třídy žádný z místních prvňáčků nenastoupil. Zdá se, že o „alternativní“ přístup není na Čachrově zájem a že škola funguje pro všechny možné děti mimo těch místních.
Názory na alternativní vyučování mohou být různé. Někteří rodiče jsou přesvědčeni, že jejich dítě potřebuje zvláštní přístup a zacházení, protože je něčím mimořádné, a podle toho se s ním má jednat.
Úzkostlivě je ochraňují před negativními zkušenostmi. Jejich dítě nesmí být kárané a stresované. Je známým poznatkem psychologů, že dnešní děti zvládají stres s mnohem většími obtížemi, než předchozí generace. Proč? Vždyť rodiče a ostatní dospělí zaujímají ochranitelské pozice! Přestože dětem zametají cestičku, zvládat stresové situace a zvýšit psychickou odolnost to nepomáhá, spíše naopak.
Myslím, že „alternativní“ vyučování se v podstatě příliš neodlišuje od klasického typu výuky, protože nové výukové metody se používají ve všech typech škol. Rozdíl vidím jen v „polštáři“, který děti osvobozuje od domácích úkolů a prověřování znalostí a který povoluje oslovování učitelek křestním jménem a tykání. Kamarádský přístup k učitelům a s tím související snížení autority jsou zrádné, protože na rušení hranice mezi dítětem a učitelem doplatí právě dítě (a rodič, samozřejmě). Jenže současný trend je Být šťastný a spokojený hned teď! Naši rodiče naše štěstí a spokojenost ve škole neřešili. Zajímalo je, co umíme a jestli nezlobíme.
Z čachrovské školy dítě postoupí na 2. stupeň do Klatov, kde neexistuje návaznost na „rodinnou školičku“. Chtě nechtě se bude muset s „tvrdou realitou“ poprat. Zda to zvládne bez pomoci psychologa, ukáže čas.
V ZŠ pracují čtyři učitelky, včetně ředitelky školy, a tři asistentky pedagoga. V poměru k počtu dětí vychází jedna pedagogická pracovnice na pět dětí. Komfort, nemyslitelný na běžných školách. Ale budiž. Roste počet dětí, roste i počet personálu. Je však zarážející, že jediná místní učitelka dostala v nedávné době výpověď pro nadbytečnost. Ve zdejší mateřské škole a ve školní družině pracovala prakticky celý život, dvacet sedm let. Absolvovala nespočet školení a seminářů pro zkvalitnění práce, kterou má ráda. Byl jí nabídnut poloviční úvazek s odůvodněním, že v mateřské škole klesá počet dětí. Proč jí nebyl úvazek doplněný výchovou v družině, jenepochopitelné. Propuštěná učitelka je plně kvalifikovaná, má celoživotní praxi a je naprosto nekonfliktní. Výpověď pro nadbytečnost pro ni bude mít existenční dopad, protože výpověď dostává v polovině školního roku, kdy bude novou práci těžko hledat. Všechny tyto skutečnosti jsou vedení školy známy. Personální politika je v jeho kompetenci a je na něm, zda volí lidský nebo jiný přístup.
Logicky se vynořuje pochybnost, v čem je taková škola prospěšná pro obec Čachrov. Pravda, škola zaměstnává tři místní ženy v provozu jídelny a úklidu, většinou na částečné úvazky, a navštěvují ji čtyři místní děti a deset dětí chodí do MŠ. Obec ale ze svého rozpočtu do školy investuje přibližně 1 milión ročně na provoz. Soukromý investor by se nad disproporcí mezi vynaloženými prostředky a prospěšností pro místní obyvatele, rychle zamyslel.
Konkurzu na ředitele školy jsem se zúčastnila s koncepcí malé školy pro místní děti. Navrhovala jsem snížit náklady na provoz a budovu využívat i jako kanceláře obecního úřadu, knihovnu a společenskou místnost. Uvolněné prostory po knihovně se mohly využít na byt a kanceláře OÚ pro obchod, který v obci chybí. Že se moje návrhy nesetkaly s pochopením ze strany kraje, školní inspekce a zástupců alternativní školy, je celkem pochopitelné. Ale že od rozhodování o budoucí podobě školy dali ruce pryč místní zastupitelé, je pro mne znakem pasivity.
Nová paní ředitelka si ve svých zprávách pochvaluje nárůst žáků. Kdyby se do její školy hlásily místní děti nebo kdyby vedla soukromou školu, kde rodiče za zvláštní přístup a nízký počet žáků ve třídě platí, tak jako v Praze ve waldorfských školách, pak by její chvála byla na místě. Jinak je to škola (v městysi Čachrov) proti zdravému selskému rozumu a přispívá k jeho pověsti nesebevědomé vesnice, která se nechává využívat.
Poznámka vydavatele : Cílem článku je vyvolat jak odbornou tak laickou diskuzi, nabízím případným zájemcům publikační prostor k této problematice na těchto www stránkách a to i nad rámec prostoru určený tiskovým zákonem (Jan Kynčl provozovatel informačního serveru www.čachrov.cz)
Přílohy: